THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedávno jsem zjistil zajímavou věc. Když si totiž člověk na stránkách Metalopole zadal do vyhledávače výraz „Krucipüsk“, věru moc mu toho nevyběhlo. A protože není naprosto žádných pochyb o tom, že webzin našeho formátu by měl samozřejmě vědět něco málo bližšího o kapele formátu KRUCIPÜSKu (a naopak také, doufejme), spojil jsem se u příležitosti vydání alba „Ahoj“ s ústřední postavou kapely Tomášem Hajíčkem, abychom prohodili pár slov.
Jak se momentálně daří Tomášovi Hajíčkovi a KRUCIPÜSKu?
Myslím, že se nám daří docela dobře. A tobě?
Taky dobrý, díky za optání. Právě proběhnuvší turné k novince „Ahoj“ bylo tuším v historii KRUCIPÜSKu výjimečné tím, že ho kapela jela sama za sebe jako hlavní hvězda večera a hrála podstatně delší program. Kde všude jste hráli? Dopadlo celé turné k vaší úplné spokojenosti?
Hráli jsme celkem devět koncertů po velkých městech celé České republiky nebo v jejich těsné blízkosti a to s téměř stominutovým programem. Zvuk i světla byli parádní, lidí chodilo taky dost a my jsme byli poprvý za ty léta s celým servisem navýsost spokojeni. A za to patří velké díky naší manažerce Ivušce Bukové. Zkrátka jedním slovem to byla KRÁSA.
Prozraď nám všem, kterým zmíněné turné ušlo, které starší a ještě starší skladby jste na pódiu oprášili. Byli mezi nimi i skladby, které jste třeba hráli po letech umělého spánku?
Na tomto tour šlo hlavně o propagaci novinky „Ahoj“, takže ze starších kusů jsme hráli jen valnou většinu pecek z „Druide!“ a dál např. „Sexy Woodoo“, „Bullshit“, „Cirkus“ nebo „Mexico“. A u těchto skladeb o žádný spánek nešlo, protože je hrajeme průběžně stále.
Natáčeli jste si jednotlivá vystoupení? Ptám se proto, že v éteru probleskly zvěsti o chystaném DVD. Co by mělo být jeho náplní, případně bude vydáno k nějakému výročí?
Natáčeli jsme pouze jediné vystoupení a to 12. 4. 2007 v pražském klubu Roxy. Materiál bude použit na DVD, které vyjde na podzim tohoto roku, a samozřejmě k tomuto počinu chystáme i tour, kde bychom chtěli oprášit ještě pár hodně starejch pecek. Takže je rozhodně na co se těšit!
Pojďme k čerstvému CD „Ahoj“. Mýlím se, když v souvislosti s ním tuším jakýsi jeho „vodní“ podtext?
Podtext „Ahoj“ necháme na každým posluchači, ať si ho najde sám. To je jako kdybys chtěl u křížovky prozradit tajenku (smích). Přemýšlím, tudíž jsem… prohlásil kdosi.
Jak vznikaly jednotlivé skladby „Ahoj“, jaká vás k nim vedla inspirace? Proč KRUCIPÜSK stále hraje ten svůj „hard core – metal – crossover“ ?
Inspirace je všude kolem víc než dost… Stačí vnímat, poslouchat a hrát. A my hrajeme tak, jak nás to baví. Poslechni si rychle za sebou všech šest cédéček KRUCIPÜSKu a zkus najít pár rozdílů. Najdeš-li je, pak jsi šťastný člověk (smích).
Jakou roli hrál v nahrávání a přípravě „Ahoj“ nový člen kapely, baskytarista Milan Cimfe? A můžeš nám ho vůbec trochu blíže představit?
Milan Cimfe je spolumajitel nahrávacího studia Sono a hudební producent významných a předních českých hudebních skupin. Mimo jiné je teď také členem skupiny KRUCIPÜSK a výrazně se svými znalostmi a uměním, jak nahrávacím tak muzikantským, podílel nejen na naší nové desce, ale i na té předešlé.
Je pravda, že jste celé album nahrávali živě celá kapela najednou? A jaký z toho máš teď s odstupem času pocit?
Mám pocit naprostý plnosti a krásy (smích).
Texty jsou výhradně tvojí záležitostí? Pokud ano, proč?
Protože tak to Bůh chce (smích).
V textech skladeb „HüMNüS“ a „Sjetej“ se opíráš do význačných českých politiků, v prvním případě dokonce do toho nejvýznačnějšího. Proč? Jaký je tvůj politický názor? Chodíš pravidelně volit?
Koukám, poslouchám a vůbec se mi nelíbí, co se to tady děje. Znám totiž dost dobře dobu před a taky po tzv. revoluci, takže mám dokonce někdy pocit, že jsem se zbláznil. A volit nechodím, protože už nemám koho. Králové zatím nejsou.
O čem je text skladby „Myhovado“ a co znamená jeho poněkud zvláštní název?
Vysvětlení hledej v odpovědi na předcházející otázku.
Stejně by mě zajímalo, co přesně znamená název skladby „Yessus na na ftu“, když si troufám rozumět tomu, že tady jde o rozpínavost a chamtivost USA pod záminkou garance svobody a demokracie?
A co třeba takhle: ve jménu víry se páchalo, páchá a páchat bude spousta zvěrstev a násilí, i když je to národům prezentováno jako nutné zlo k dosažení celkového dobra.
A úplně nakonec k textům mi prozraď, co znamená „Morski pas“.
„Morski pas“ = v chorvatštině „žralok“.
Jak jsi k takovému názvu přišel?
Já se se svou ženou rád potápím a zbytek je v textu písně.
Není album „Ahoj“ jako celek zbytečně krátké? Přece jen do obligátní třičtvrtěhodinky vám ještě dobrých deset minut schází…
Nám tam nic neschází ani nepřebývá. To album je přesně takové, jaké jsme ho chtěli mít, a je o minutu kratší než „Druide!“ a poslední dvě cédéčka KABÁTů (smích).
A co na to konto ten jakýsi „prostoj“ v úvodu „Hola hou!“, kde se jako kapela bavíte (zřejmě) při natáčení, nicméně posluchač by tenhle vtípek nemusel v každém případě úplně pochopit. O co tady jde?
Těch, co nechápou pohodovou atmosféru a legraci, je mi upřímně líto (smích).
Pojďme ještě na skok k tobě. Jak vzpomínáš na své dřívější štace, třeba v HUBERT MACHÁNĚ nebo dokonce krátce jako host u TŘÍ SESTER? Jak k tomuhle spojení vlastně došlo a proč skončilo?
HUBERT MACHÁNĚ jsem založil já a v tu dobu to byl myslím slušnej odboj. U TŘÍ SESTER jsem fungoval jako záskok za pracovně vytíženého bubeníka. Solidní zkušenosti (smích).
Proč máš v biografii na vašich domovských stránkách krom funkce „zpěv“ uvedeno také „Lov mamutů“?
Páč mám mamutí stejky tuze rád! (smích)
Krom KRUCIPÜSKu údajně také válčíš na poli divadelním. Prozraď nám, jak k tomu došlo, kde a co hraješ? Tyhle dvě aktivity tě živí nebo v tomhle smyslu stíháš ještě další činnosti?
Už nechci nic stíhat, chci především žít, a tak si dělám co mě baví, potažmo i živí. Jinak hraju v muzikálu „Excalibur“ a „Obraz Doriana Graye“ v pražském divadle Ta Fantastika, k čemuž mě přivedl Michal Pavlíček, a v divadle Na zábradlí v shakespearovské „Troilus a Kressida“, což je trochu avantgardně pojatá činohra.
Děkuji za rozhovor a přeju hodně štěstí do dalších let.
Foto: www.krucipusk.cz
Rodinnej diktát (2012)
Amen (2009)
Ahoj (2007)
Druide! (2004)
10 Years (Best Of) (2002)
~ 4 ~ (2001)
Bigada bigada bejby (1998)
Cirkus dneska nebude (1996)
Ratata (1993)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.